Pohled z parkoviště P2

Tvarové řešení výtahové šachty jako výtvarného objektu

Půdorysné řešení s toaletami mimo stavbu velínu kolektoru (velín kolektoru je světle šedý)

Bezbariérový propojení mezi parkovištěm P2 a Pivovarskou ulicí je v zásadě možný pouze pomocí výtahu, protože na rampu zde jednak není příliš místa a pak, není moc veliký rozdíl mezi objetím parkoviště po chodníku kolem pivovaru a přístupem po rampě. Proto výtah, ale ten s sebou nese jeden problém a tím je ne zrovna příliš vzhledná šachta, pokud ji necháme v čistě užitném stavu tzn. čistý hranol. Ano, je možné jej jistě výtvarně pojednat, ale stále to bude "bedna". Jistě je možné jej tvarovat i sochařsky, ale zde nastává problém hlavně s cenou. O realizaci, při současné úrovni stavebního řemesla snad ani raději nepřemýšlet... Skleněné řešení šachty, jako něco "výjimečného" jsme zavrhli hned. Jednak proto, že zde, a to zdaleka nejenom, by šlo již o trapný výkřik a pokus oslnit něčím, co je již dávno "out" a zde absolutně postrádá jakýkoli smysl. Možná před padesáti lety by lidé "áchali a ichali", ale dnes by to byl spíše útrpný škleb nad drahým a hloupým nesmyslem. Tak jsme se nakonec rozhodli pro malou recyklaci dřívějšího řešení, které vzniklo v roce 2020 při návrhu rekonstrukce návsi v Domoradicích - altán, který místní odmítli s argumentem, že zde nechtějí bezdomovce a narkomany.

Protože jsme přesvědčeni o výtvarné kvalitě jeho návrhu, přišlo nám škoda, aby skončil v šuplíku nerealizovaný. Tak jsme vyzkoušeli, zda je možné takové řešení ještě použít třeba zde. Ukázalo se, že to nebyla slepá ulička, ale naopak cesta k tomu, jak zachovat co nejlevnější stavební řešení výtahové šachty, nepouštět se do tvarově složité "sochařiny" a přitom zde vytvořit něco výtvarně neobvyklého a užitného zároveň, protože "listy" slouží jako ochrana proti povětrnosti při čekání na výtah. Tvarově jsme původní řešení poupravili, aby "sedlo" na šachtu a zdá se, že to je cesta, jak z ryze utilitární věci udělat snad něco hezkého. 

A je tu ještě jeden dobrý důvod k takovému přístupu - areál klášterů, kde je, mimo jiné, umístěna i světově unikátní ucelená sbírka ilustrací dětské knihy (jedna ze dvou na celém světě), kterou za léta existence švýcarského nakladatelství Bohem Press, nashromáždil český exulant Otakar Božejovský. Kláštery obecně, jsou kulturním prostorem a tak by bylo nanejvýše zvláštní do nich vstupovat z místa, ze kterého by na hony čišela úporná snaha o nejlevnější řešení na úkor kvality. Na druhou stranu, jakkoli je mi takový přístup proti mysli, i to lze do jisté míry chápat, protože město Český Krumlov to má v tomto ohledu více než těžké. Ale to je jiné téma a jinam...

Možná je ještě důležité dodat, že obě řešení - toto i přemístění velínu kolektoru jsou vzájemně kompatibilní, protože při návrhu jsme důsledně navazovali na řešení z roku 2014 tak, aby vyřešení bezbariérového přístupu nijak nebránilo možné budoucí realizaci přemístění velínu podle starší studie. Přístup k výtahu z úrovně parkoviště je podzemní chodbou vedle nového, na velínu již nezávislého, schodiště. Řešení se zasypanou chodbou vzniklo proto, aby bylo možné zasypat nejenom ji, ale i novostavbu nových toalet, které odpovídají požadavkům dnešní doby. Tím zde dochází k minimalizaci povrchových staveb ve prospěch vnímání zeleného svahu a zmenšuje, již dnes tak nesourodé, stavební panoptikum.