Lake Resort Lipno - architektonicko urbanistická soutěž

2022

Černá v Pošumaví

Architektonicko urbanistická soutěž, dvoukolová - první místo   |   Spolupráce - FUSIONARCHITECTS

Vydáno územní rozhodnutí - 2023

Přístup našich předků k životu, přístup k přírodě, přístup ke stavitelství, pokora k odkazu minulosti a odvaha využít potenciál k formování budoucnosti, to jsou myšlenky a úvahy, které promítáme do našeho návrhu.

Černá v Pošumaví, historicky přirozené srdce Lipenska, které v minulosti prošlo zásadní proměnou oblasti při těžbě dřeva, těžbě borky a zemědělské výroby, se v současnosti nachází ve stavu "po těžkém infarktu". Zatímco se v době před třiceti lety jednalo o pulsující srdce Dolního Pošumaví plné života, tak dnes se život odehrává "jen" na koncích údolní nádrže Lipno. Aby mohlo být srdce tím čím bylo kdysi - hnacím orgánem turistického života Lipenska, čeká jej náročná rekonvalescence.

Zákres návrhu řešeného území  do leteckého snímku

Náš návrh se snaží být jednou z možných odpovědí na řešení problémů na území obce Černá v Pošumaví. Vně to je příběh o Šumavě, o lesích a plavení dřeva, o těžbě borky. Uvnitř to je hra na citace šumavské vsi s komfortem města. Návrhem jsme chtěli podtrhnout jedinečnost místa, vyzdvihnout genia loci a zdůraznit naše prožitky a pocity, které v nás prostředí zanechalo při několika návštěvách.

Co zásadního formuje koncept návrhu? Je to čistá podstata Šumavy, je to energie osídlené krajiny na břehu Lipna, energie vody, energie, která se valí z kopce dolů. Vše v dokonalém souladu s neopakovatelnými panoramaty, výhledy s vodní hladinou a kopci střídajícími se na horizontu..

Voda, za bouře zvláště, je živel, který přitahuje pozornost. Je divoký a nespoutaný. Zpěněné vlny rozbouřené hladiny jsou jako divoké koně pádící tryskem loukami. Je to čistá energie a radost z pohybu. Čistá a divoká krása, co nikdy neomrzí. Pohyb a jeho zachycení je tématem, se kterým pracujeme. Podobně jako malíř, který má před sebou čisté plátno a v duši nezktrotnou touhu tu vnitřní energii zhmotnit v originální dílo. Třeba tak, jako se to dařilo Wiliamu Turnerovi v jeho akvarelech. Divokost a klid zároveň. Fascinace. 
Voda je jako magnet přitahující pozornost. Ať už to je klidná hladina Lipna, nebo divoká a rozbouřená, zahalená do šedých mraků přicházející bouře. Tu klidnou hladinu si pozorovatel nejraději vychutná přímo na pláži., pěkně z blízka. Tu druhou, rozdivočelou a kvílející si nejraději vychutnáváme zpoza okna, u sálajícího krbu, kde můžeme v teple a bezpečí snít své romantické sny objevitelů. Nebo dobrodružné povahy, které potřebují akci, si raději napnou plachty a vyrazí bojovat se svojí bílou velrybou aby zažili, stejně jako kapitán Achab, ten vzrušující pocit s větru v vlasech, záda nad hladinou a rychle se přibližujícími břehy. 
Výhledy na hladinu a pohraniční kopce z bezpečí pokoje jsou jako "malé potůčky" nabývající cestou z kopce k hladině na síle a mohutnosti. Každý apartmán je takovým malým pramenem, který si proráží cestu k vodní hladině Lipna mezi domy - balvany. Každý apartmán tak má svůj pramen "živé" šumavské vody, která nabíjí energií. U pramenů v kopcích jsou malé potůčky a tak  jsou malé i chalety, ale směrem do údolí potok nabírá na mohutnosti a stejně tak i domy větvící se do delty nad jezerem. 
Voda, to je také rybaření, rybářské sítě a lodě. Ale také vodní sporty, pláže a koupání. To jsou aktivity, které vyhledáváme a milujeme. Opalujeme se na pláži, válíme se, lelkujeme, pozorujeme plachetnice i halekající rozdováděné děti skotačící ve vodě. Milujeme tuhle kýčovitou idylku, protože nám dovoluje zapomenou na každodenní stres a starosti.

Krajina nás objímá na každém kroku. Ta přirozená, přírodní, ale i ta, kterou jsme vytvořili. Máme však raději tu volnou a přirozenou. Ta Šumavská, je specifická a jedinečná. Jsou to lesy protkané loukami s rašeliništi a močály a remízky valící se jako korálky ze zalesněných svahů dolů do údolí, kde se potkávají s potoky na typických a nezaměnitelných šumavských loukách. Zvlněné a erozí obroušené kopce Šumavy připomínají ladné křivky ženského těla. A je něco krásnějšího?
Málokdo dokáže tak poeticky popsat Šumavu, jako Adalbert Stifter, rodák z nedaleké Horní Plané. Spisovatel, básník, malíř a pedagog, který je nepochybně uměleckým symbolem Šumavy a to nejen na české, ale také na rakouské straně. Proto zde citujeme úryvek je ze Stifterovy knihy Aus dem bayerischen Walde:

Rosenberger Gut

Na jih od Třístoličníku a Plechého leží osada, která nese jméno Lackenhäuser. Její stavení neleží však pohromadě, nýbrž roztroušeny po značně velkém prostoru. Jak se les prostírá dolů měkkými polštáři návrší či něžnými chlumy, na nichž je zase les nebo rozptýlené lesíky, či zas jasné horské lučiny nebo zelenající se pole, stojí na takových lučinách nebo při lesíku či na svahu domy. Jsou často ze dřeva a mají plochou střechu, na níž leží velké kameny. Mnohé ze stavení má i kousek bílé zdi. (...) Jeden z domů osady, ten málem nejsevernější, odlišuje se ode všech ostatních. Je to budova podobná spíše nějakému zámečku, sestávající z hlavního stavení a jednoho bočního křídla. Je poschoďová a má ještě podstřešní místnosti. Matthias Rosenberger, který se obchodem domohl blahobytu, ji zbudoval asi roku 1818. Stal se dobrodincem a v jistém smyslu otcem ostatních Lackenhäuserských. Jeho nejmladší syn, Franz Xaver Rosenberger, tu usedlost zdědil, rozšířil ještě své obchody a i on je, smí-li se to tak říci, jakýmsi patriarchou celé osady. Vyzdobil svůj příbytek krásnými a ponejvíce starožitnými předměty, několika obrazy i vzácnými knihami, a přivedl sem do svého lesa z váženého mnichovského měšťanského domu krásnou dívku, která je teď matkou několika líbezných dětí. Franz postavil vedle vlastního domu i patrový hostinec. To mu ovšem nijak nezabránilo v tom, aby ve svých domácích prostorách mohl i nadále vlídně hostit přátele či jiné osoby významného postavení.

Je to půvabná vyhlídka z oken mého příbytku tady. Není snad tak úchvatná jako přímo někam do vznešené alpské scenerie, čím déle se však díváš, tím líbezněji se ti vtiskne do duše. Okruh země leží na jih a lemy sahá blízko domu z obou jeho stran, vzdaluje se pak na dvě až pět mil daleko. Hory, vrchy, svahy, rokle, údolí, roviny, lesy, lesíky, luka i pole jsou v tom okruhu. Léta tu lze prodlívat a nenasytíš se rozmanitosti jeho podob.

Dům, to je do krajiny chytře a citlivě vsazená struktura vybudovaná našimi předky. Harmonická kompozice dotvářená po staletí, budovaná generacemi původních obyvatel, pastýřů, zemědělců a lesníků. Stavení na první pohled stejná, avšak přitom tak rozdílná. Sedlové střechy s účelnými přesahy, dřevěná bednění a laťování rozličných tvarů, šířek i forem. Tu byli stavitelé střídmější a pracovali s jednoduchými liniemi, tu byli hravější a zdobnější a věnovali se spíše křivkám. Princip však zůstává stejný – pevná podezdívka (kamenná či omítnutá), dřevěné obložení nebo trámy obytné části, bednění a laťování štítu.

Předkové obdělávající půdu čistili pole od kamenů, aby ze země doslova vydolovali svoji každodenní obživu. Kameny používali pro stavby svých obydlí, hrází a zdí anebo je prostě skládali vně polí na pozemkové hranice a vlastně tak vytyčovali i své majetky. Právě tyto motivy, hráze a odložené kameny na kraji polí, citujeme i v našem návrhu. Hráze do vody jsou stávající, ale mezi chalety vytváříme majetkový předěl za pomoci zeleně a kamenných jazyků. Hráze vytvářejí klidné zálivy pro koupání a převaha západních větrů díky nim naplavuje písek pláží. Kámen je krásný kus drsné přírody, který po opracování a uložení do stavby chrání obyvatele (kamenná podezdívka) nebo vytváří přirozené předěly v krajině upravené člověkem. Je to tradiční stavební materiál, který se používá od pradávna. Proto i zde má svůj význam.

Vůně dřeva je vůní přirozenosti a přírody. Připomíná nám naše původní obydlí, původní domovy. Už jsme téměř zapomněli, že stavba může i vonět a být příjemná na dotek i na pohled. Dřevo je jedinečný stavební materiál, který má velmi širokou paletu možností uplatnění. Je krásné a voňavé, ekologické. Je to stoprocentně obnovitelný materiál, který přináší radost během života stromu i po jeho poražení.

Nezaměnitelnou atmosféru dřevěného interiéru mohou nabídnout rozličné dřevěné stavební systémy. Nicméně absolutní "meisterstück" mezi dřevostavbami je rakouský stavební systém THOMAholz 100, který se vyvíjí již přes čtyři generace.. Jeho výjimečnost pochopíte až když jej uvidíte, zažijete a pocítite. Zde porozumíte v čem tkví skutečná krása dřeva a tohoto stavebního systému, který nabízí, jako třešničku na dortu, i použití borovice Limba.

Toto jsou v kostce naše myšlenky, podněty, inspirace a motivace, které nám pomohly formovat návrh a představit tak příběh LAKE RESORT LIPNO, příběh, do kterého se promítá inspirativní minulost, rozum a poznání předků a poučení se z jejich staveb, které na Šumavě stojí již stovky let. Ačkoli na to moderní doba ráda zapomíná, je to příroda, kdo diktuje chod světa, a proto jsme po vzoru předků formovali návrh s respektem a pokorou právě vůči ní. Je zde však i pohodlí a luxus městského života, který dá možnost si zahrát na trapera, ale vždy se vrátit do pohodlí a bezpečí vyhřátého domu. Bez jakékoli ironie můžeme říci, že to bude velmi bezpečná hra na dobrodružství, drsný život a možnost úniku z "blázince" městského života, který dá lidem možnost zažít výjimečné chvíle v dostupném objetí, stále ještě divoké, přírody. 

LAKE RESORT LIPNO nemá být přenesením městského stylu života na Šumavu, ale živost na Šumavě s atributy města.