Již trochu devastované první asymetrické membrány na území ČR - obchodní centrum Voříškův dvůr

Obchodní centrum Voříškův dvůr. Kdo po něm dnes štěkne? A přeci to je, svým způsobem, přelomová stavba. Ne proto, že by to byla bůhvíjaká architektura, ale přeci jen je neobyčejná a drží prvenství, které jí už nikdo nevezme - jsou zde aplikovány první asymetrické membránové konstrukce na území ČR. Někdo si možná řekne "a co" takových už je. Tak tedy není. To je veliký omyl. Hodně je těch symetrických, které jsou staticky a výrobně snažší, protože reakce se v této konstrukci vyruší. Naopak u asymetrických konstrukcí docílíte zajímavějších a neobvyklejších forem, ale cenou za to je násobně složitější statika a následné i nosná konstrukce. Proto na obrázku vidíte rámy, které mají dimenzi "roury plynovodu", ale je to také dáno i tím, že tehdy nikdo moc netušil jak tyto konstrukce navrhovata počítat a se strachem rostla i dimenze konstrukcí. Dnes jsme dále, ale tehdy to byla doslova kovbojka. Jenom pro ilustraci - na celé obchodní centrum stačil pouze jeden šanon dokladů, ale na plachty byly šanony tři. Dnes už jsou asi v odpadu, ale je to škoda, protože jako doklad doby, by to bylo jistě zajímavé.

A jak to bylo? Kolegyně Dana Týfová nakreslila základní, Jiřím Stříteckým definovaný koncept obchodního centra s plachtami nad "obchodní fasádou" a my jsme to měli za úkol dostat do projektové dokumentace, kam jsme posléze ještě doplňovali plachty pro zakrytí zásobovací rampy. Samotná budova byla snadná, ale když jsme začali řešit plachty, tak nastalo peklo ve stylu pohádky "O kohoutkovi a slepičce".
Náš statik, najatý na budovu, neměl s počítáním podobných konstrukcí zkušenost, ale i tak pokoušel se na to přijít. Jenže když mu začínaly vycházet nesmyslné reakce do konstrukce 50 tun a více od "kusu hadru" tak to vzdal. A tak jsme začali hledat. Přes kolegy architekty Lapku a Koláře, kteří naopak realizovali, vůbec první membrány na území ČR ve veslařském klubu na Pražském Střeleckém ostrově, jsme se dostali na firmu Kontis, která tehdy jejich zakázku realizovala. Její majitel pan Konečný nás propojil se svým Slovenským statikem, ale ani ten si, s námi navrženými tvary, nevěděl rady. Ručně to spočítat nešlo a tehdy dostupný software to neuměl. Dospěl do stejného bodu, jako náš statik. Jenže měl známého ve Finsku, který membránové konstrukce počítal a tak mu naše "plachty" poslal. Chvíli se zdálo, že máme štěstí, ale jak se říká, co se zdá je sen. Nakonec něco dorazilo, ale bylo jasné, že se na to nedá spolehnout, protože barevné diagramy zatížení a reakcí vykazovaly nesmyslné lokální extrémy násobně převyšující průměrné hodnoty a tak jsme se opět nikam nepohli a čas letěl. 

Nakonec jsme zkusili kolegy na stavební fakultě ČVUT a ti nás navedli na tehdy mladého inženýra statiky Fajmana, který nejenže byl spoluautorem jednoho ze statických softwarů, ale spolupracoval i s NASA. Těžko hledat někoho povolanějšího a tak jsme vyrazili do Prahy. Všechny naše dosavadní pokusy jsme mu předali k prostudování a on to vzal jako osobní výzvu. Nakonec se ukázalo, že Finský statik nešel špatnou cestou, ale správný výpočet byl mimo možnosti tehdejšího softwaru, který uměl pracovat pouze se symetrickou membránou a tady se ukázala výhoda inženýra Fajmana v tom, že "psal" software a ten si také optimalizoval na naše asymetrické tvary a po více jak roce pátrání, jsme byli u cíle a mohlo se realizovat. 

Možná se někdo může optat a stálo to za to jít touto složitou cestou? Stálo! On totiž na začátku nikdo moc netušil, jak membránové konstrukce fungují staticky. Co jsme věděli, bylo to, že se nám líbí, ale v té době nám principy a pravidla pro jejich navrhování tak trochu ještě unikali. Nikdo tu s nimi neměl zkušenosti a tak vyšlapání cesty pro návrh asymetrických plachet byla více náhoda než záměr. A tady se ukázala být zásadní umanutost Jirky Stříteckého, který nepovolil ani když to vypadalo bezvýchodně. Ostatně v tom jsme si velmi podobní. Díky téhle vlastnosti, jít až na hranu, a kolikrát až za ni, se v následné budoucnosti povedlo mnoho dalších "neřešitelných" věcí vyřešit. Takže to nebyla marná cesta! 

Dnes tyhle plachty najdete na mnoha stavbách A8000. Třeba administrativní budova na Smíchově, nová budova IGY centra nebo autobusové nádraží v Českém Krumlově a další. A všechny tyhle realizace mají počátek právě tady na "Voříškárně" v Českých Budějovicích a já jsem hrdý na to, že jsem u toho byl a pomáhal to "vykopat ze země"! Kdykoli je vidím na nějaké stavbě, tak si na tenhle divoký příběh vzpomenu. Proto tu má tahle, na první pohled, nezajímavá budova čestné místo!

Autobusové nádraží v Českém Krumlově - cesta k těmto plachtám začala už v roce 1999 na OC Voříškův dvůr

Z téhle akce jsem si odnesl jedno veliké poznání, kterým se řídím dodnes - "nehledej světovost venku, když ji máš pod nosem". A to doslova, protože, a to nejen ve statice, ale i v mnoha jiných oborech technických i uměleckých, jsme na absolutní světové špičce, ale nesmyslně tomu stále mnohdy nevěříme, nevážíme si toho a neumíme to často prodat!