Rodinný dům "Racek"

2000

Boršov nad Vltavou 

Spolupráce - A8000

Rodinný dům "Racek" byla vlastně první opravdová spolupráce s Jiřím Stříteckým a Ateliérem 8000, když nepočítám obchodní "plechovku" na Plzeňské ulici v Českých Budějovicích, která ale byla v mé kariéře vlastně také přelomová - aplikovali jsme zde první asymetrické membránové konstrukce v celé ČR a z téhle naší průkopnické práce těží A8000 dodnes. Nicméně "racek" to byla opravdová první jízda na Jirkově tobogánu nápadů, ze které se mi šest let po škole řádně zamotala kebule!

Představte si řeku Vltavu, nad ní skalisko a z něho vzlétajícího racka chechtavého a to vše překlopte do betonu a dřeva. To je dům "racek". Je to vlastně hrozně jednoduché a stačí Vám, možná nikoli, vlastnit pozemek nad řekou v Boršově nad Vltavou a architekt s imaginací Jiřího Stříteckého a odvaha věřit jeho vizi. Pozemek byl, investor byl a byla i víra a architekt. Zbývalo jediné - vše tohle zhmotnit, jako magistr Kelly svoji Sirael. Na to si Jirka vybral mne a jsem mu za to dodnes vděčný, protože mne to naučilo, jak s oblibou říkal, "posrat se až potom". 

Když jsem viděl bednu s rozpadlým modelem, který začala Peruánka, tehdy hostující v ateliéru, tak jsem moc nechápal o co jde. Jirka tehdy prohodil, že tady mám dům - racka, ale musím si ho napřed složit a že potom mi řekne víc. No tak jo! Vzal jsem bednu a doma si hrál, skládal cosi, co připomínalo racka, pak s tím napochodoval do ateliéru a Jirka spustil... Tím popisem záměru mě zcela dostal a já začal "tahat čáry" téměř hned a šlo to samo. 

Spodek domu bude beton. To je skála. Z ní bude startovat racek nad údolí řeky a křídla budou představovat prkna poházený na dřevěných vaznících z pod kterých se vyleze na kapitánský můstek a z něj do zahrady. Naprosto jasné zadání - bez legrace a ironie! Ta jsem sedl, dům jsem měl v modelu a začal vše transformovat do studie. Šlo to samo, protože jedna část napovídala, jak má vypadat ta další. Jeden obraz vytvářel jiný, nápady se na sebe přirozeně věšely jako korálky a nakonec to bylo! Něco, co připomínalo dům, vypadalo to staticky na spadnutí a jako bouda z brazilského slumu. A přesně tak to vypadat mělo! Investor se těšil, ale nakonec život zamíchal karty jinak a racek nikdy nevzlétl. Škoda! věčná škoda! 

To nejtěžší, při zpětném ohlédnutí, bylo vlastně vytvoření 3D efektu křídel z prken, bez použití 3D modeláře. Byl rok 2000... Ten zbytek byl daleko více parádní hra, než nějaké vážné projektování! Když jsme s výrobcem konzultovali výrobu lepených vazníků, abychom měli jistotu, že to půjde, tak jeho konce byly snadné, ale střed nad tělem? To byla skoro překližka z pět milimetrů tlustých plátů lepených na výšku 400 mm. Tedy osmdesát plátů, které postupně z těch pěti milimetrů přecházely na dvacet milimetrů. Asi divočina, ale umíte si představit tu krásu vazníku s kresbou jednotlivých vrstev jak postupně mění tloušťku? 

Na tomhle domě jsem pochopil podstatu toho, pro Jirku, v následujících letech spolupráce tak typického "poserem se až potom". Tím se řídím dodnes! Neexistuje "nejde" dokud nenarazíte na samé dno možností a i pak lze ještě alespoň doufat. To platí v životě tak jako v práci a díky tomu jsem i přežil tři roky na hadičkách dialýzy, rozvod a jiné "radosti". Paradoxem je, že tenhle přístup mě do těch situací dostal, ale také mi zase pomohl zpět nahoru. Nic se nesmí přehánět. A pokud se někdy stalo, a bohužel se stalo, že jsem na tohle přestal myslet, tak toho dodnes lituji. Hlavně pokud jde o život, ten zbytek vem čert!